Jdi na obsah Jdi na menu
 


historie Jablonce nad Nisou

8. 6. 2005

Jablonec nad Nisou

Kraj: Liberecký
Okres: Jablonec nad Nisou
Počet obyvatel: 45 471 (dle registru MěÚ k 9.4.2002)
Rozloha města: 31,35 km2
Nadmořská výška: 485 - 530 m.n.m.
Části města: Mšeno, Rýnovice, Lukášov, Jablonecké Paseky, Kokonín, Vrkoslavice, Proseč nad Nisou, Jablonec nad Nisou
Vodní toky: řeka Nisa

Jablonecký region se řadí k nejmenším okresům republiky. Pro návštěvníky je mimořádně přitažlivý nejen bohatstvím přírodních krás, ale i silnou kulturní tradicí a množstvím stavebních a uměleckých památek. Centrum oblasti - okresní město Jablonec nad Nisou - leží v kotlině mezi výběžky Jizerských hor a Černostudničním hřebenem. Ten tvoří přirozený předěl regionu na severní část s dominujícími Jizerskými horami a na část jižní, která v údolí řeky Jizery pozvolna přechází do oblasti Českého ráje. Bývalé okresní město Jablonec nad Nisou leží na severu Čech v Libereckém kraji pod Lužickými horami na řece Bílé Nise. Jablonec nad Nisou je známým střediskem výroby bižuterie, dále se zde nacházejí sklárny a brusírny skla. Kromě toho funguje ještě průmysl strojírenský, textilní, chemický a dřevozpracující. Historická zástavba většinou není v příliš dobrém stavu.

 

OD HISTORIE K SOUČASNOSTI

První zmínka o Jablonci je z roku 1356, avšak ke stálému osídlení dochází až v 16. století, kdy byla založena první skelná huť ve Mšeně a postaven i první kostelík. Zásadní změna ve vývoji města nastala ve 2. polovině 17. století. Začíná se rychle rozvíjet sklářství, ale současně se ukazuje, že Jablonec má i výhodnou polohu k provozování obchodu. Když se potom v 1. polovině 18. století objevily první bižuterní výrobky a byly na trhu hned úspěšné, nic nebránilo v dalším rychlém vzestupu města. V roce 1808 byl Jablonec povýšen na městys, a v roce 1866 dekretem císaře Františka Josefa I. na město. V té době už obchodoval s celým světem. Důkazem bohatství, které do Jablonce přicházelo právě v letech do 1. světové války, je celá řada významných staveb a celých čtvrtí. K nejzajímavějším patřily secesní budovy a soukromé vily v dnešní Podhorské ulici a ulici 28. října. Později vznikly dvě dominanty Jablonce, kostel Nejsvětějšího srdce Páně na Horním náměstí a radnice na dnešním Mírovém náměstí.

První písemná zpráva o lidském sídlišti na řece Nise s názvem Jablonec pochází sice již z roku 1356, po celý středověk však Jablonec nedosáhl významu sídel vzniklých v úrodnějších místech království.

Nejstarší osady (Jenišovice, atd.) se formovaly při obchodních stezkách a jsou zmiňovány v souvislosti s prvními farami. Poměrně pozdní osídlení - ve srovnání s okolními regiony - způsobilo absenci významnějších středověkých staveb. Dochovány jsou pouze zříceniny hradů v jižní části regionu - Frýdštejn, Vranov, Zbirohy, Navarov.
Po vypálení vojsky lužických protivníků českého krále Jiřího z Poděbrad v srpnu 1469 osada zanikla, a až s odstupem času, za vartenberkovské reorganizace hospodářství maloskalského panství ve 30. a 40. letech 16. století, byly v rámci kolonizace Jizerských hor nahrazeny zbytky původního českého obyvatelstva osídlením německým. Šlo zejména o sklářské odborníky z tehdy již sklářsky vyspělého Novoborska, případně Krušnohoří, kteří ve zdejším regionu bohatém na dřevo, písek a vodu začali uplatňovat a rozvíjet své dosavadní zkušenosti. Období třicetileté války znamenalo pro Jablonec druhé vypálení (2.května 1643) a po jejím konci nucený odchod množství místních evangelíků do zahraničního exilu. Po známém Albrechtu z Valdštejna vlastnícím maloskalské panství v první polovině třicetileté války získala větší část Jablonecka ještě za jeho života jako léno (a později již jako statek svobodný) hrabata Des Foursové. V souvislosti s všeobecným rozvojem sklářské výroby v 2. pol. 17. století začal Jablonec poměrně rychle vzkvétat. Výrazem byla i v osmdesátých letech realizovaná stavba nového, tentokrát již kamenného kostela, zasvěceného sv. Anně.
V polovině 18. století se sortiment zboží jabloneckých výrobců, vedle tradičního jizerského skla tehdy již obohacený i o první bižuterii, rychle stával předmětem zájmu okolních regionů. Objevovali se první exportéři typu Jana Františka Schwanna, kteří šířili slávu místních výrobků do celé Evropy i dále. Hospodářský a obchodní potenciál původně bezvýznamné vísky se rychle zvětšoval. Císařským rozhodnutím z 21. dubna 1808 byla vesnice Jablonec povýšena na městys s právem konání dvou výročních trhů, tedy jarmarků, a jednoho trhu týdenního.Ve 30. a 40. letech 19. století měl již Jablonec obchodní styky s celým světem, dopravně byl však vlivem své dřívější nevýznamnosti od okolí zcela odříznut. Městysu velmi pomohla výstavba tzv. Krkonošské silnice ve směru Liberec - Jablonec - Trutnov na konci čtyřicátých let. Při stavbě železnice Pardubice - Liberec v roce 1859 nebyly sice zájmy Jablonce vzaty v úvahu, ale přesto se termín "jablonecké zboží" stával ve světě pojmem. 28. března 1866 císař František Josef I. povýšil Jablonec na město.V roce 1868 se stal Jablonec definitivně sídlem okresního hejtmana. Nový politický okres jablonecký se skládal ze soudních okresů Tanvald a Jablonec. Prusko francouzská válka v letech 1870 - 1871 vyřadila ze hry nejnebezpečnější konkurenty ve výrobě skla a bižuterie. Jablonečtí podnikatelé se zmocnili zahraničních trhů a už se jich nevzdali. Příštího takřka půlstoletí plynul z města do světa nepřetržitý proud sklářských a bižuterních výrobků neuvěřitelně širokého sortimentu pružně reagující na krize, politické převraty, hladomory, epidemie či prosté změny vkusu v zemích zákazníků.Ruku v ruce s rozvojem hospodářským a demografickým šel i rozkvět stavební. Vzhled Jablonce se dramaticky měnil. Do doby první světové války vyrostla ve městě většina státních, samosprávných i soukromých reprezentativních budov a Jablonec získal železniční spojení na východ (Tanvald) a západ (Liberec) i tramvajové spojení s jihem a severem regionu. Stavební vývoj Jablonecka rovněž ovlivnila secese - sloh, který plně vyhovoval hospodářské a kulturní konjuktuře počátku 20. století.
Po vzniku Československé republiky v roce 1918 přišla nejprve v polovině dvacátých let poválečná hospodářská konjunktura, následná všeobecná krize na počátku let třicátých ale znamenala hluboký propad sklářského a bižuterního podnikání. Všeobecná hospodářská stagnace byla na Jablonecku ještě prohloubena specifickými obtížemi místního průmyslu - módními cykly a růstem zahraniční konkurence. Přesto právě tehdy byly vystavěny dvě nejvýznamnější stavební dominanty města - Nová radnice a katolický kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova.Po obsazení pohraničí Německem bylo i Jablonecko v letech 1938 - 1945 součástí německého státu. Po skončení druhé světové války došlo k odsunu německého obyvatelstva a novému osídlení regionu z českého vnitrozemí. Dnes ze sebe město pozvolna setřásá to z dědictví minulosti co je tíží, a navazuje na to lepší ze své historie.
Dominantou severní části regionu jsou Jizerské hory s táhlými vrchy, dnes převážně odlesněnými, s množstvím rašelinišť, potoků, tůní, které jim dodávají tajemnou krásu. Na svazích jejich nejvyšších hor pramení významné přítoky Jizery a Smědé. Řeka Jizera má svou kolébku na jižním úbočí Smrku (1124 m), na rozvodí Severního a Baltického moře. Původní legendární proslulost Jizerských hor spojená s časem dobrodruhů, kteří zde hledali již v 15. století drahé kameny, obnovilo až v 17. století sklářství, které zde mělo vhodné podmínky - dostatek vody, křemene a kvalitního dřeva. Sklářské hutě, vybudované v 16. až 19. století v Rejdicích, Huti, Mšeně u Jablonce nad Nisou, Bedřichově, Antonínově, v Martinském údolí pod Kořenovem a na Jizerce, položily základ tradici, kterou později světově proslavilo město v centru jabloneckého regionu. Jižní část regionu - Železnobrodsko a Maloskalsko - patří k nejkrásnějším místům v Pojizeří. Město Železný Brod, kdysi důležitá křižovatka obchodních cest při brodu přes řeku Jizeru, získalo přívlastek "Železný" až v 17. století, v době doznívající slávy železářství. Od 19. století je - podobně jako okolní obce - střediskem výroby skla a bižuterie. Stejně jako před padesáti či sto lety i dnes je Jablonec nad Nisou světoznámým centrem nejen výroby sklářského a bižuterního zboží, ale i šperkařství. Na zakladatelskou činnost někdejšího legendárního zušlechťovatele skla a exportéra Františka Jana Schwanna (1740- 1808) v současnosti navazují desítky malých firem i velkých akciových společností. Tradice úspěšné průmyslové výroby je zdrojem sebedůvěry obyvatel Jablonce, práce sama pak příčinou bohatství, prosperity a hlavně ekonomického vlivu města. Jeho odrazem je i skutečnost, že Jablonec je sídlem poboček vetšiny významných bank, působících na území republiky. O schopnostech jabloneckých odborníků nejlépe vypovídá fakt, že roku 1993 byla v rámci podniku Bižuterie a.s. založena Česká mincovna.Celkovou tvář stavebních a uměleckých památek regionu dokresluje i lidová roubená architektura a lidová kamenná plastika. Jizerské hory a jejich podhůří reprezentují jednoduché přízemní roubené chalupy. Významým typem dřevěného domu v jižní části regionu je tzv. pojizerský statek - Boučkův statek na Malé Skále, dochovaný téměř v původní podobě. Urbanisticky zajímavou ukázkou roubené i zděné architektury je památková rezervace Trávníky v Železném Brodě.
Po první světové válce zde byla založena sklářská škola, ta si záhy obhájila čestné místo vedle v té době německé umělecké školy v Jablonci nad Nisou. Širokým údolím s panoramatem Suchých skal, na jehož úbočích je Železný Brod rozložen, protéká řeka Jizera dál k Líšnému a Malé Skále, do míst, která od 19. století vyhledávali kromě turistů i malíři a literáti. Krajina je zde pestrá a romantická.
Největší pozornost zde ale přitahují skalní komplexy - Suché skály a Vranovský hřeben s daleko viditelným půvabným letohrádkem. Suché skály jsou centrem pozornosti turistů, horolezců a ochránců přírody. Jejich ochrana byla vyhlášena v roce 1965 a dnes patří do kategorie národních přírodních památek. Maloskalsko patří bezpochyby k nejkrásnějším přírodním klenotům české země, od roku 1997 je na zhruba 30 čtverečních kilometrech vyhlášen přírodní park Maloskalsko.