Jdi na obsah Jdi na menu
 


albrechtice nad vltavou

31. 5. 2005

Albrechtice nad Vltavou

Kraj: Jihočeský kraj, okres: Písek
Ve správním obvodu obce s rozšířenou působností Písek
Ve správním obvodu obce s pověřeným obecním úřadem
 

Poloha: asi 14 km jihovýchodně od Písku a 11km od Týna nad Vltavou
Oblast:Středočeská pahorkatina

Počet částí: 6
Katastrální výměra: 6198 ha
Počet obyvatel: 808 (k 1.1.2003)
Z toho v produkt. věku: 489
Průměrný věk: 42,3

Pošta: Ano
Škola: Ano
Zdravotnické zařízení: Ano
Policie: Ne
Kanalizace (ČOV): Ano
Vodovod: Ano
Plynofikace: Ne

Historie obce Albrechtice nad Vltavou 

Obec je v pramenech poprvé zmiňována k roku 1352 v soupise papežských desátků děkanátu bechyňského. O osm let později v roce 1360 je děkanem z Týnu nad Vltavou prezentován farář ke kostelu sv. Petra a Pavla v Albrechticích. Tato zpráva je první zmínkou o kostele. Dle stavebně-historického hodnocení je kostel v Albrechticích nad Vltavou stavbou v jádru románskou, datovanou do 3. čtvrtiny 12. století a je pravděpodobně dílem milevské huti a v jižních Čechách patří k nejvýznamnějším.Historikové předpokládají, že vedle románského kostela v Albrechticích existovalo feudální sídlo, které zaniklo a bylo nahrazeno hradem Újezdem (Újezdec). Ten se poprvé připomíná v roce 1323 jako příslušenství královského hradu Zvíkova. V druhé polovině 16. století byli držiteli Albrechtic rytíři Oudražští z Kestřan. Někteří z nich jsou pohřbeni v kostele v Albrechticích.

Po bitvě na Bílé hoře se Albrechtice dostaly do majetku pověstného císařského generála hraběte dona Baltazara de Marradas a byly přiřazeny pod správu Hluboké. Do roku 1635 byly Albrechtice městečkem, za třicetileté války však zpustly a staly se vesnicí. Roku 1657 byla obec majetkem Václava hraběte Vrtby.

Poslední mužský držitel z rodu Vrtbů, František Arnošt, zemřel roku 1751. Dědička Karolina byla provdána za hraběte Chermondta. Jeho dcera Filipina dostala Albrechtice jako věno a provdala se za barona B. Schütze. Ten se zadlužil a roku 1785 prodal Albrechtice c.k. hornímu radovi Prosperu hraběti Berchtoldovi, v jehož držení byly do roku 1948.

Obec Albrechtice nad Vltavou tvoří šest vsí: Albrechtice nad Vltavou, Údraž, Jehnědno, Chřešťovice, Hladná a Újezd. Ves je z jedné strany ohraničena tokem řeky Vltavy a ze strany druhé lesnatou oblastí Píseckých hor. Dominantou obce je kostel sv. Petra a Pavla z druhé pol. 12. stol. s vesnickým hřbitůvkem, jehož ohradní zeď tvoří arkádovité pomníky s freskovými obrazy.

Kostel

Kostel je v obci situován na mírném návrší. Jeho původní románský sloh prozrazuje hlavně hranolová věž s charakteristickými podvojnými okénky v nejvyšším patře. Jeho původ je možno klást do druhé poloviny 12.  století. První písemná zpráva je z let 1344 - 1350. Zajímavostí v síni jsou dva náhrobní kameny z konce 16. století a začátku 17. století zhotovené zemřelým rytířům Oudražským. Nápis na větším kameni patří urozenému rytíři panu Bohuslavu Oudražskému z Kestřan a na Oudražích (+1610) a nápis na menším kameni dítkám jmenovaného, Ctiborovi (+1599), Janu (+1605) a Alžbětě (+1606).  Mimořádně významná je malířská výzdoba interiéru, kde jsou stěny pokryty monumentální kompozicí Posledního soudu, rozčleněnou do několika pásů. Celistvě jsou malby dochované zvláště v presbytáři, kde je objevil v roce 1943 akademický malíř Jiří Jelínek. Původní podoba kostela byla značně pozměněna četnými opravami, přístavbami a přestavbami. Poměrně závažné zásahy přinesla kostelu a souvisejícím objektům 1. polovina 19. století. Rozsáhlá stavební činnost souvisela s aktivitou místního faráře Víta Cízy, který působil v Albrechticích v letech 1819 - 1854. Roku 1828 nechal chrám vybílit, Fr. Jenschta z Českého Krumlova opravil varhany, pořízeno bylo nové zábradlí ke schodišti z lodě na kruchtu a sakristii, kobku a kostnici pokryla nová šindelová krytina. O rok později byl v kostele zbudován boží hrob. V roce 1830 byl pak postaven na protější straně sakristie přístavek, tzv. oratorium, roku 1832 byl přelit velký zvon na věži a došlo k výrazné venkovní úpravě východního závěr kostela. V roce 1840 dále zhotovil malíř František Mikule z Jinína kopii obrazu sv. Petra a Pavla na hlavním oltáři, který o šest let později namaloval pro Albrechtický kostel i obrazy Křížové cesty. Z Cízova podnětu byl také pořízen nový ciferník na věžních hodinách s pozlacenými čísly, vyzdoben oltář i kazatelna, opravena kostnice a na výtězný oblouk byl namalován znak patrona chrámu, Prospera hraběte z Bercholdů. Řadu let byl však kostel devastován a dokonce v roce 1947 došlo k zomítání vzácných maleb. Tyto byly znovu odkryty a restaurovány akademickými malíři Františkem Kotrbou a Karlem Mezerou v roce 1962. Další renovace kostela byla provedena v roce 1988, kdy byly opraveny věžní hodiny. Současně bylo jejich ruční natahování změněno na elektrické. Namontován byl i nový ciferník s pozlaceným očíslováním. Dále bylo provedeno nové zastřešení celého kostela, oplechování v mědi, štukové omítky a nátěry.

 Náhrobní kapličky

Kolem kostela se rozprostírá vesnický hřbitov, který je zdoben jednotně řešenými kapličkami s lidovými malbami a veršovanými náhrobními nápisy. Původcem myšlenky zbudovat zemřelým na ohradní zdi hřbitova pomníčky ve tvaru liché půlkruhové arkády nesené dvěma sloupy, byl farář Vít Cíza. Za jeho působení v letech 1819-1854 byly postaveny téměř všechny kapličky. Pouze kaplička, na které je nápis zaznamenaný ve farní pamětní knize pod číslem 106, pochází z doby, kdy byl farářem František Toušek, který také dotyčný nápis složil a zapsal (1882-1913). Dále kapličky, na nichž jsou nápisy pod číslem 107 a 108, pocházejí z dob nástupce dr. Josefa Záruby (1913-1921). Tedy kromě těchto tří posledních byly všechny kapličky stavěny ve 40. letech 19. století za faráře Víta Cízy, který také všechny nápisy na pomníky složil. První skupina tří kapliček byla stavěna z jara roku 1841. Tyto pomníky jsou zdobeny železnými křížky, obrazy patrona nebo patronky zemřelého. Podobné pomníky svým drahým chtěli postavit také Matěj Kubíček a ještě jeden chalupník. Jelikož se do trojice nikdo jiný nepřihlásil, postavil farář Cíza třetí pomník na svůj náklad pro jednoho lazara. Jelikož se postavené pomníky líbily všem osadníkům, vznikla myšlenka vybudovat další kolem celého hřbitova. Za čtyři roky stálo kolem hřbitovní zdi 60 kapliček. Scházelo jich dvacet, aby byl hřbitov zcela ohražen. Pátým rokem byl již celý hřbitov obehnán kapličkami. Poté se kapličky začaly stavět přímo na zdi kostela. Vyjímku tvoří monumentální, architektonicky ztvárněný "památník", věnovaný albrechtickým duchovním, charakteristicky uístěný k východnímu závěru kostela. Je zhotoven z cihel, 3,5 sáhu vysoký a 2 sáhy široký a místo železného kříže je kříž zlacený. Vymalována je na něm večeře Páně a ve spodní části plochy je rozsáhlý 48. řádkový nápis. Od poloviny 19. století prošel albrechtický hřbitovní areál řadou úprav. Ty však jeho původní vzhled značně poškodily a porušen byl také kompoziční rytmus trojic památníku na ohradní zdi. Také vzlínající vlhkost poznamenala malby Františka Mikule. Nejrozsáhlejší renovační akce proběhla v letech 1931-1934, při které Tomáš Peterka a akademický malíř Josef Kousal z Prahy opravili či spíše vymalovali patrně všechny kapličky. V roce 1880 musela být řada památníků opravena akademickým malířem Václavem Šebelem z Písku. Poslední etapa restaurátorských a rekonstrukčních prací na obnově náhrobních obrazů a nápisů, kterou prováděl Karel Mezera s dcerou Klárou skončila v roce 1987. Záhy poté Karel Mezera ve věku 78 let zemřel. Od té doby další údržbu obrazů každoročně provádí jeho dcera Klára

 

 PŘÍRODNÍ PARK PÍSECKÉ HORY 

V Píseckých horách je mnoho pegmatitových výchozů, které byly těženy malými jámovými lůmky, v nichž se potom nacházely vzácné minerály. Daly se zde najít různé odrůdy berylu, turmalínu, křemene aj. Dnes je však naprostá většina zajímavých drahých nerostů vybrána díky obrovské slávě píseckých nalezišť. Písecké hory se takto proslavily zejména v 19. stol., kdy byly otvírány nové lomy na živec (nejslavnější byl lom U Obrázku) a tak se zvětšoval počet nalezišť minerálů. Prý v té době nebyl problém najít půlmetrový krystal berylu. Dnes je však už většina lomů zarostlá a zatopená a dá se najít nanejvýš skoryl a růženín.
V Písku se také zlato. Na Otavě a jejich přítocích vznikala rozsáhlá rýžoviště, ale zlato se dolovalo i z primárních ložisek. V Píseckých horách byla takto těžena dvě ložiska - na Havírkách a na Kometě. Oba tyto doly prosperovaly hlavně ve středověku, pokusná těžba se prováděla ještě v 18. stol. Na Kometě se prý daly najít i safíry. Dnes jsou ale zbytky po důlních dílech zarostlé v hlubokém lese a tak je velice malá pravděpodobnost úspěšného nálezu.
Písecké hory se rozkládají na v. od Písku. Pegmatitové lomy jsou v nich různě rozeseté, ale většina z nich je dobře přístupná s Písku, kam je dobré vlakové i autobusové spojení.
Nejvyšším bodem je kopec Velký Mehelník (632 m), nadmořská výška je v rozmezí 350-632 m n. m. Návštěvníky čeká více než 60 km značených cest a cyklotras, naučná stezka, obora s mufloní zvěří, železná rozhledna Jarník na Kraví hoře či turistická chata Živec.

 

Horopis

Z hlediska horopisného patří do provincie Česká vysočina. Ta zde má jednu subprovincii - Českomoravskou, která zde zasahuje dvěmi oblastmi - Středočeská pahorkatina a Jihočeské pánve. Středočeská oblast se zde dělí na čtyři celky - Benešovská, Blatenská, Vlašimská a Táborská pahorkatina :
Oblast Jihočeské pánve zde zasahuje jedním celkem Českobudějovická pánev :
- Českobudějovická pánevleží na JZ pod Pískem a je to zde mírně zvlněná krajina s rybníky, vodními toky a lesy s výškami 365-475m. 

Vodopis 

Region spadá do povodí Labe a úmoří Severního moře. Celé území je rozděleno vedví tokem řeky Vltavy, která prochází středem okresu od J k S. Zleva se do ní vlévá řeka Otava s přítokem Blanice a sbírají tak vody z JZ a J. Významnějšími levými přítoky Vltavy (od Z a SZ) jsou ještě Lomnice s přítokem Skalice. Z pravých přítoků Vltavy lze jmenovat Jickovický, Hrejkovický, Jetělický potok, které odvádějí vody od V k Z. V a SV části regionu odvodňuje řeka Smutná s přítoky, která ve regionu Táborsko vtéká do Lužnice (je přítokem Vltavy). SZ kousky regionu jsou odplavovány na SV potoky do Vltavy.
Z vodních ploch lze jmenovat Orlickou přehradu na Vltavě, Otavě a Lomnici, rybníky jsou rovnoměrně osety po celém regionu. Nejznámější je oblast mezi Kestřany, Protivínem a Putimí, rybníky mezi Čimelicemi a Čížovou, krajina mezi Kovářovem, Chyškami a Milevskem, u Sepekova, Branice, Barnartic, Borovan.

 Příroda

Region nazývaný "Brána do jižních Čech" je krajinou střídajících se polí, luk, zalesněných vrcholků a hlubokých údolí řek, přičemž jednu třetinu jeho rozlohy tvoří lesy. Bohatou oblast představují rybníky na rovinatých pláních regionu s mnoha chráněnými územími, v okolí Písku najdete přírodní park Písecké hory s naučnou stezkou, meandry na zlatonosné Otavě jsou plné skalisek a chráněných strání.
Z maloploš. zvl. chráněných území v regionu jsou :
- NPR vodní plochy v pískovně s vegetací a obojživelníky Řežabinecké tůně u Ražic.
- PP Rukávečská obora u Květova, Dubná u Držova, Nerestský lom u Dolního Nerestce, Boukal u Něžovic, Bachmač u Jickovic, Malý Kosatín u Boudy, Myšenecká slunce, Velký Potočný u Starých Kestřan, Kopáčovská u Čimelic, Kopaniny u Zbonína, Dehetník u Sepekova, V Obouch u Dolního Ostrovce, Vystrkov u Smetanovy Lhoty, Skalský u Protivína, Zelendárky u Protivína, Michovka u Drhovle, Smutný u Sepekova, Kněz u Hrazan, Sobědražský prales u Velké u Milevska, Ražický rybník.

Naučné stezky : Cesta drahokamů - stezka Píseckými horami 6,5 km s 23 zastávkami na téma lesnictví, geologie, mineralogie, botanika, ekologie; Kovářovsko - několik okružních stezek (nejdelší 25 km) s 20 zastávkami na téma příroda a národopis; Lesní naučná stezka - okružní 5 km s 20 zastávkami na téma lesnictví; Milevsko I a II - stezka se dvěma částmi 16,2 km s 26 zastávkami na téma přírodověda, historie, technika; Orlík - Zvíkovské Podhradí - dlouhá stezka (asi 34 km) 15 zastavení na téma přírodověda, historie; Zelendárky - okružní stezka v Putimi 11,2 km 17 zastavení na téma historie, přírodověda, čištění vod.