Jdi na obsah Jdi na menu
 


wien - tutanchamon, gogh

25. 9. 2008

áuu, pomyslela jsem si když mi ve středu po pátý ráno zazvonil budík, takovýhle brzký vstávání snad museli vymyslet jedině křesťani (žádná narážka na Vás pane Kučero), ale donutila jsem se vstát a před 6:45 dorazila na smluvené místo u metra C opatov, autobus tam ještě nebyl a k mé radosti dorazila bařka s dominikem také včas. po zabrání míst v přední části růžovo-fialovo-bílého autobusu milana peterky a po usednutí poslední jsme zjistili, že nám jedna slečna chybí - tu jsme vyzvedli v průhonicích na benzině, kde si nemalá část odskočila do McShitu na snídani tvořenou nějakými sýrovými tousty a kafe (ještě, že jsem si včera připravila luxusní bagetky - tohle jídlo by mě asi usmrtilo ještě před hranicema) - a že jedna nemá pas - ten jí maminka dovezla na kruhový objezd u velkých popovic. konečně jedeme! v autobuse byl celkem klid a tak jsem si zabořila hlavu do mikiny, zaposlouchala do obituary a chtěla k hranicím usnout - marně! české dálnice sice budou nejdražší v evropě, ale ty co jsou jsou příšerný, než jsme dojeli do mikulova - nejen, že jsem byla nevyspalá, ale hlavně naklepaná jak řízek - jen mě opepřit a obalit. po akademické čtvrthodince, kterou někteří využili koupí dopolední svačiny, někteří jako kuř-pauzu a většina návštěvou místních toalet, kde se seznámili s novinkou - záchody s turnikety za 5kč, nebo 0,50 euro a také toaletářkou (troufnu si hrdě říct typickou hajzl bábou) která asi neměla celý den nic na práci a tak jen křičela a nadávala co vše děláme špatně a když někoho přistihla podlézt bylo ještě hůř... =oD nikdo se nám neztratil a tak jsme se vydali znovu na cestu. za chvilku (v porovnání s dosavadní cestou) jsme se ocitli v zemi, kde nás vítaly nápisy republike österreich a různý kurzy eura. hurá, teď to bude do vídně zhruba hodinku, říkala jsem si a sledovala ubíhající krajinu s polem dýní, vinicemi, stařenkami zahalených v šátcích a sukních před svými domy s mnohdy velmi zajímavým kováním prodávájící podle mě právě ty dýně, co jsme viděli na tom poli předtím, větrné elektrárny a stavbu nové dálnice...

ve vídni jsme byli odhadem tak za hodinu a půl, časově něco před jednou hodinou odpoledne (to asi ta zácpa na dálnici na brno, omlouvala jsem jak pana řidiče, tak náš "luxusní autobus", protože mě uchvátila vídeň svou směsicí architektur)  profesor rozdal všem svá telefonní čísla - až se někdo ztratí, nejdříve pište a pak teprve volejte a popsal nám místo kde právě stojíme. (nechápu proč popisoval, že jsme u kunsthistorische muzea a na maria terezia platze a jak se jmenuje ta dlouhá hlavní ulice, když by se kohokoli stačilo zeptat, kde je tutanchamun, protože to byl hlavní orientační bod a navíc přímo naproti nám) přesunuli jsme se k muzeu, koupili lístky, někteří úspěšně umístili své věci do mrňavých skříněk dole v hale a vstoupili do první místnosti, kde nám promítli krátké video, kdeže to vlastně a proč jsme a slečna uvaděčka? v němčině a angličtině oznámila, ať se jen opovážíme fotit - bylo by zle (no co, varoval mě už kučera, který si foťák do vídně ani nebral, aby neměl nutkání a tak jsem ho měla uzamčen v tý skříňce) a popošli jsme dál...

co všechno tam bylo popisovat nebudu, na to si každý může dojít sám, myslím, že stačí jen říct, že to vážně stojí za to, od sošek, přes šperky až k samotným artefaktům z hrobky...

po dvou hodinách prohlídky jsme se vydali směr albertina na výstavu obrazů vincenta van gogha (1853-1890)... tuto část "výletu" jsem zvolila bez kučerova výkladu, protože po 5ti minutách u obrazů říkal to co již vím a vydala jsem se obejvovat těkavost skic, pastóznost a barevnost obrazů sama. výstava je uspořádaná v pěti místnostech dle životních období "geniálního šílence" začíná se tmavými obrazy, kde se ještě vyskytuje jeho ovlinění holandským malířstvím a končí obrazy, které namaloval v auvers. touto hodinovou prohlídkou trochu zklamána, protože se tam nevyskytovaly pro gogha typické slunečnice, ani hvězdná noc, nebo pole s havrany, které obdivuji já, pro svou temnou stránku a zamířili jsme se s dominikem a bařkou po eskalátorech na výstavu : od moneta k picassovi.

gogh byl předčen karlem appelem a svým: face in landscape(1961) větší pastóznost (cca 5cm) jsem ještě neviděla... =oD popisovat tu všechny autory, nebo obrazy by asi také nemělo smysl, snad by stačily za zmínku: Rernoir - potrét mladé dívky (elizabet maítre, 1897), DEgas (dvě tanečnice, cca 1905), Signac (venice, růžové mraky 1909), samozřejmě Monet (lekníny, 1919), Bacon (seated figure, 1960), Munsch (zimní krajina, 1915) a tak bych mohla pokračovat dál a dál a stejnak bych nedokázala popsat svůj pocit natolik, aby se do něj někdo dokázal vžít tak, aby pocítil stejné nadšení jako já...

snad pro chabé přiblížení (jde jen o vizuální přiblížení, ale live je to úplně o něčem jiném) albertina.at

dominik už byl nervózní, že nestihne pro vídeň tak typický sachr a kafe, že jsme s bařkou vyrazily na toately a cestou zpět potkaly "prunkräume", já vím kulový co to znameá a tak jsem se to vydala obhlídnout... prostě jsem habsburkům vlezla do bytu, zkontrolování dürerových a michelangelových obrazů už byla jen takový tečka za dnešním dnem.

navštívili jsme kavárnu na hlavní ulici, objednali si, dominik měl vytoužený sach a kafe a mě dalo dost práce objednat si jen orangensaft, protže jsem fakt netušila jak se to vyslovuje. po této zkušenosti s němci, si niki ještě koupil ve stánku pizzu, protože sehnat ve vídni nějakou otevřenou trafiku, kvůli bagetě je takřka nemožné a všichni se sešli u busu. doufala jsem, že ostatní budou alespoň zpola unaveni tak jako já, ale opak byl pravou, byli ještě živější než ráno a ve spojení s alkoholem to u některých vyvolalo tak dobrou náladu, že jsem měla chuť zabíjet... proto jsme stavěli v mikulově i u hliníka v humpolci, aby se náhodou někomu neudělal moc zle a také aby si dětičky mohly koupit zásoby... na opatov jsme se vrátili okolo půl dvanácté a díky bařce jsem se domů dostala už za deset minut dvanáct..

díky za pěknej výlet...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář