nikdo se mě neptal jestli se chci narodit, tak mi teď neříkej

sociální fobie

25. 8. 2007

Porucha charakterizovaná strachem ze zkoumavých pohledů, který později vede ke strachu ze styku s jinými lidmi.

Celoživotní výskyt v populaci je 10-16%, vyskytuje se přibližně stejně často u mužů i u žen. Začátek je nejčastěji v období puberty.

Jedinci se sociální fobií mají nepřiměřený strach z běžných sociálních situací, jako např. mluvení na veřejnosti, telefonování, přijímání návštěv, představování, jídlo na veřejnosti apod. V obávané situaci dochází ke zrudnutí, třesu, strachu ze zvracení, nucení na močení nebo na stolici, a proto se postižení těmto situacím vyhýbají. Mívají potíže s nízkým sebevědomím a sebehodnocením. Sociální fobie se od běžné trémy liší tím, že výrazně narušuje výkonnost postiženého a jeho sociální adaptaci.

Prognóza: Mírná forma nebrání jedincům v normálním pracovním zařazení. Při těžších formách postižení často mění zaměstnání, aby se vyhnuli obávaným situacím. Porucha trvá obvykle celý život, ale s přibývajícím věkem se zmírňuje.

Léčba:
Psychoterapie: expozice (vystavování se) obávaným situacím.
Farmaka: beta-blokátory, případně kombinace s antidepresivy a anxiolytiky.

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Menu

sociální fobie

Komentáře

Přehled komentářů

Portrét

Toplist

Oblíbené odkazy

Vyhledávání

Archiv