nikdo se mě neptal jestli se chci narodit, tak mi teď neříkej

štěně to je pěkný, kříženec ovčáka s bernským salašnickým v kohoutku něco okolo padesáti centimetrů, pošlušný, ale prostě štěně. momentálně nemám na psa ani čas ani náladu, otec z něj taky není nadšenej, k němu by se hodil malej línej salámek jezevčího typu a tak jsme se včera vydali hledat pražský útulek v troje. po zjištění, že autobus má dvě konečný zastávky jsme zbytek cesty z bohnic museli dojít pěšky a další překvapení nás čekalo v útulku. pejsků máme hodně a navíc od majitelů psy nebereme to by nám sem chodil každej. jako chudí studenti nemáme možnost umístit pejska do psího hotelu/penzionu, přece jen něco okolo stopadesáti korun na den na něj dát nemůžeme, prostě proto, že je nemáme. a tak jsme se radili s chovatelem? , co nám pořád radil, že tam máme nechat inzerát, že tam denně projde spousta lidí a že pětiměsíční štěně si vezme každý radši než staršího psa. což je sice pravda, ale k čemu nám je inzerát, když si pejska ani jeden už na dýl domů vzít nemůže jelikož by jsme si pak museli hledat "útulek" my. dostali jsme kontakt na psí útulek do kolína, že tam by nám ho za úplatek mohli vzít a vyrazili jsme na cestu zpátky... po tisící jsme prohledávali telefonní seznamy kdo by si na chvilku mohl pejska vzít k sobě a stále přemýšleli co budeme dělat... nakonec zvítězila ovladatelnost mé mladší sestry na otce a pes u nás ještě pár dní zůstane. na jednu stranu jsem ráda, padaly takový šílený nápady, že psa darujeme nějakýmu zewlovi na národce, nebo že se stavíme v čínský restauraci a tak podobně z čehož jsem byla dost rozpačitá...

nikdy jsem nepřemýšlela jak to s útulky vlastně pořádně funguje a tak dnes od devíti co jsem přišla do Nadace prohlížím stránky a zjišťuji informace... ještě jsem nenarazila na útulek, který by psy odebíral - tedy krom toho kolína, ceny se pohybují od 4 400,- do 6 600,-  v závislosti na hmotnosti psa, pro mimokolíňáky a obce - navíc útulek má kapacitu pouze 28 míst.

což mě nutí přemýšlet nad tím co má majitel se psem dělat, když si pořídí pejska a najednou ho z nějakého důvodu nemůže dále chovat (např. narození dítěte, které je na psy alergické)... pustit ho do parku ať se toulá s tím, že ho odchytová služba dřív nebo později chytne a odveze do útulku? přivázat ho k nějaké organizaci, která se stará o práva zvířat? inzerát, samozřejmě, je to nejlepší řešení, inzerce bývá i zadarmo a pes nebude mít stresující zkušenost s útulkem. ale kam s pejskem, když se mi dítě doma dusí?

každý den potkáváme na ulici lidi se psy, každý znás se snad někdy i setkal s toulavým psem, ale koho napadlo co se s těmi všemi zvířaty děje, když "už to prostě nejde"...?

tohle mi vyasociovalo televizní pořad na jedničce. momentálně si nevzpomenu jak se to jmenuje, ale řada lidí určitě ví, co mám na mysli. člověk zjistí, že nemůže mít pejska, zkontaktuje televizi. ta s nimi udělá rozhovor a vybere dva týdenní majitele u kterých pejsek pobývá. po těchto 14 dnech se nakonec majitelé rozhodnou - ke komu pejska definitivně pošlou... nevím kdo tuhle "reality show" vymyslel, ale přijde mi to víceméně jako týrání, ano pejsek se dostane k hodnému pánovi a možná na čtrnáctidenní stres zapomene a zvíře není věc a tak by se sním jako s věcí nemělo zacházet. představme si, že by se tohle začlo zkoušet na dětech.půl národa se bude dívat jak chudák dítě pendluje mezi třema rodinama a přemýšlet nad tím, ke kterým rodičům se víc hodí. možnost, že se dostane do spořádané rodiny může být vysoká, ale co to udělá s psychikou toho dítěte?