Jdi na obsah Jdi na menu
 


prevence diváckého násilí

14. 8. 2007

Vydat Tiskový servis MV ČR 11/02.

Divácké násilí

Tento pojem je různě používán a není přesně definován. Většinou se pod něj zahrnuje násilné nebo nebezpečné chování diváků v souvislosti se sportovními zápasy. Může se odehrávat na stadionech, v jejich bezprostředním okolí, v místech, kde se zápas hraje (restaurace, nádraží, ulice) nebo na trasách přesunu, a to jak na území republiky, tak při cestách fanoušků do zahraničí. Většinou se tento pojem používá u násilí, které je plánováno, má opakovaný či manifestační charakter a je realizováno relativně ohraničenou skupinou osob, jejichž jednotícím znakem je sounáležitost s určitým klubem či národním týmem. Kromě vlastního násilí pod tento pojem spadají i další formy rizikového chování, jako jsou rasistické urážky, používání extremistické symboliky či chování ohrožující bezpečnost ostatních diváků, hráčů a rozhodčích (např. házení předmětů na hrací plochu, vytváření stojícího kotle apod.).

 

Uvedený jev se vyskytuje v řadě evropských zemí. Masového charakteru dosahuje v Anglii, Německu, Nizozemsku, Belgii. Dále se objevuje v Itálii, Polsku, Turecku, Španělsku, České republice či v Rusku. Vyskytuje se i v řadě dalších zemí světa (Jižní Amerika, Afrika), minimálně je zastoupen v USA.

Divácké násilí představuje nejen narušení veřejného pořádku, ale představuje také vážné riziko pro bezpečnost ostatních diváků při nezvladatelných davových situacích. Prevence a potlačování diváckého násilí jsou proto spojeny velmi často s problematikou fyzické bezpečnosti na stadionech.

V České republice se divácké násilí soustřeďuje na fanoušky několika klubů (zejména Sparta Praha, Boby Brno a Ostrava) v menší míře se na něm podílí i fanoušci dalších klubů (Slavie a Bohemians Praha, Slovan Liberec, Sigma Olomouc a další). Při zahraničních zájezdech se divácké násilí objevuje v daleko menší míře, a to pouze u klubových zápasů. Zápasy národního mužstva se v naprosté většině odehrávají bez incidentů.

Fanoušci zapojení do diváckého násilí se většinou rekrutují z deprivovaných sociálních skupin, často se jedná o nedospělce. Jednotlivé skupiny jsou však vedeny osobami staršími (20 - 30 let). V tom se čeští "hooligans" odlišují od britských či nizozemských, kde se většinou jedná o reprezentanty střední třídy i středního věku (nad 25). Naopak obdobnou sociální a věkovou strukturou se vyznačují podobné skupiny v Německu.

Legislativní rámec

Mezinárodní legislativní rámec pro prevenci a potírání násilí při sportovních utkáních poskytuje Evropská úmluva k diváckému násilí a nevhodnému chování při sportovních utkáních, zvláště při fotbalových zápasech, přijatá ve Štrasburku v roce 1985 jako součást smluvního základu Rady Evropy. Česká republika přistoupila k úmluvě v roce 1995. K iniciaci a monitoringu jejího naplňování zřídila Koordinační komisi k diváckému násilí, jejíž sekretariát je na OPK MV. Na naplňování Evropské úmluvy dohlíží Stálý výbor Evropské úmluvy. Česká republika drží v současné době funkci I. místopředsedy výboru.

Výbor vydává každoročně několik doporučení, většinou v souvislosti s připravovanými šampionáty. Některá doporučení mají obecnější platnost, např. doporučení proti rasismu, k problematice plotů okolo hracích ploch, k tzv. ticketingu (způsoby distribuce vstupenek), k problematice pořadatelské služby. Nyní se připravuje doporučení k preventivním aktivitám.

V poslední době se zvýšily aktivity EU na tomto poli. Klíčové jsou dva dokumenty EU:

  1. Rozhodnutí Rady ze dne 6. prosince 2001 (2001/C22/01) k manuálu s doporučeními pro mezinárodní policejní spolupráci a opatření k prevenci a kontrole násilností a výtržnictví v souvislosti s fotbalovými zápasy, kterých se účastní alespoň jeden členský stát (dále jen Manuál).
  2. Rozhodnutí Rady ze dne 25. dubna 2002 (2002/348/JHA) ve věci bezpečnosti v souvislosti s fotbalovými zápasy s mezinárodní dimenzí.
  1. Manuál představuje nezávazný dokument, který stanovuje doporučené standardy pro přípravu policie na zápas, organizaci spolupráce mezi policií zúčastněných zemí, spolupráci policie s pořadatelskou službou, spolupráci s médii a doporučené požadavky na organizátory.
  2. Druhý dokument je závazný a ukládá vytvořiení Národního fotbalového informačního bodu, jako jednotného pracoviště, kde se soustřeďují a vyměňují informace při přípravě a realizaci fotbalových zápasů s mezinárodním prvkem. Rozhodnutí reaguje na různorodou situaci v jednotlivých členských státech, kde některé státy mají speciální policejní jednotky zaměřené pouze na problematiku fotbalu a jiné nikoli. Předávání informací prostřednictvím Interpolu či Europolu je pro potřeby operativní spolupráce příliš zdlouhavé.

Řada zemí disponuje speciální legislativní úpravou pro pořádání sportovních či přímo fotbalových zápasů. Úprava sahá od zavedení speciálně fotbalových trestných činů (např. Velká Británie či Belgie) až po stanovení zákonných požadavků na organizátora zápasu nebo na diváka (Maďarsko, Polsko, Portugalsko).

V České republice se problematika řídí obecně závaznými předpisy a speciální zákon neexistuje. Jako žádoucí je považováno zpracování a přijetí zákona upravujícího práva a povinnosti organizátora (pořadatele) a diváka na sportovních utkáních (po vzoru Polska či Maďarska), naopak opatření trestního zákona se zdají být dostačující.

Opatření k prevenci a potlačování diváckého násilí v působnosti policie

V mezinárodním společenství postupně převážil názor, že divácké násilí představuje komplexní problém, na který nelze reagovat individuálním zásahem po každé jednotlivé výtržnosti. Za východisko pro přijetí komplexních bezpečnostních opatření jsou považovány znalosti o prostředí - informace o fanoušcích (a to nikoli pouze těch problematických), předpokládaná účast diváků, typ a trasa dopravy, ubytování a samozřejmě pokud možno přesné informace o problémových skupinách, jejich vůdčích elementech a jejich plánech. Tyto informace umožní efektivně a hospodárně připravit bezpečnostní opatření o patřičné (ale nikoli předimenzované) síle. Monitoring vůdčích elementů umožňuje včas zasáhnout proti organizátorům násilí a výtržností. Proto byly v Británii, Německu, Nizozemskem a Belgii vytvořeny speciální jednotky kriminální policie specializované na divácké násilí. Tyto jednotky jsou součástí kriminální policie.

V České republice byla tato otázka řešena v letech 1997 - 1998, kdy byla současná služba kriminální policie a vyšetřování - její specialisté pracující na úseku extremismu - pověřena sledováním situace v oblasti diváckého násilí. Tato činnost je postupně upravována a specifikována a v současné době je velmi dobře upravena v závazném Pokynu policejního prezidenta č. 100 z 6. června 2002. Celá činnost je koordinována z Policejního prezidia.

Činnost těchto specialistů se velmi osvědčila jak při domácích zápasech, tak při zápasech mezinárodních. Prestiž si získali zejména během ME ve fotbale EURO 2000, kterého se s preventivním posláním zúčastnila skupina 5 policistů z ČR. Při mezinárodních zápasech pravidelně spolupracují zejména s německými kolegy. Z událostí v poslední době je možné zmínit spolupráci s britskými kolegy při průjezdu britských fanoušků Prahou do Bratislavy v říjnu t.r. Kromě Policejního prezidia velmi dobře tito specialisté pracují v Ostravě a Praze.

Za bezpečnostní opatření na místě odpovídají místně příslušní policejní funkcionáři, se kterými specialisté spolupracují. Pro klidný a bezpečný průběh zápasu je důležitá nejen již zmíněná spolupráce se specialisty Služby kriminální policie a vyšetřování, ale také s organizátory zápasů a s kluby. Tato spolupráce byla upravena v roce 1995 dohodou mezi policejním prezidentem a ČMFS o vzájemné spolupráci při zajišťování veřejného pořádku, ochraně bezpečnosti osob a majetku při fotbalových utkáních, která je pravidelně obnovována. Průzkum mezi prvoligovými kluby z roku 2001 ukázal, že dohoda je nosným rámcem pro spolupráci, je naplňována a spolupráce klubů a policie byla hodnocena jako velmi dobrá.

ezpečnostní opatření na stadionech

Bezpečnostní opatření na stadionech spadají do pravomoci jednotlivých klubů. Vzhledem k významu bezpečnostních a technických opatření pro zamezení násilností jsou tyto otázky diskutovány v Koordinační komisi k diváckému násilí.

Základní požadavky na bezpečný stadion vyplývají z regulí UEFA, ze znění Evropské úmluvy a z doporučení Stálého výboru Evropské úmluvy. Za nejdůležitější je považováno:

  • zabezpečení kontroly osob při vchodu (technické zabezpečení + pořadatelská služba),
  • instalace technických prostředků monitoringu a kontroly davu (instalace kamerového monitorovacího systému, zřízení řídícího centra, možnost oslovit diváky prostřednictvím rozhlasu z tohoto centra),
  • převedení všech míst na stadionu na místa k sezení,
  • vybudování kvalitní pořadatelské služby,
  • funkční systém řízení bezpečnosti na stadionu (jasné rozdělní pravomocí a odpovědnosti).

V roce 2001 byl proveden průzkum vybavenosti stadionů prvoligových klubů, v jehož rámci byla sledována i úroveň spolupráce mezi policií a kluby. Z průzkumu vyplynulo, že naprostá většina hodnotí spolupráci klubů s policií jako velmi dobrou. V některých případech je celostátní dohoda mezi PP ČR a ČMFS doplňována dohodou mezi OŘ (MŘ) PČR a příslušným klubem (např. Brno).

Z technického hlediska není stav stadionů příliš uspokojivý, požadavky splňuje zhruba polovina stadionů, kde se hraje první liga. Zároveň však probíhá projekt ČMFS "Stadiony 2003" zaměřený na zajištění bezpečnostních standardů na všech prvoligových stadionech.

Přes značné zlepšení je v řadě případů stále nedostatečná pořadatelská služba. K uvedené problematice je v rámci koordinační komise připravován seminář se zahraniční účastí.

ociální prevence

Cílem sociální práce s fanoušky je ovlivnit jejich chování alespoň tak, aby bylo společensky akceptovatelné, v optimálním případě, a to zejména u dětí a mládeže, působit na vytváření jejich hodnotového žebříčku a systematicky je vychovávat k pozitivnímu diváctví. Ojedinělé akce fotbalových klubů, které by mohly být za sociální práci s fanoušky považovány (např. besedy s fanoušky) však za základ systémového působení považovat v žádném případě nelze.

Příčina tohoto stavu tkví ve špatné zkušenosti klubů při pokusech navázat dialog s problémovou částí fanoušků. Marnost tohoto úsilí vyústila ve většině klubů, kde se o to pokusili, v rezignaci a pocit, že na současnou generaci násilnických fanoušků neplatí nic jiného než pouze tvrdá represe. V některých městech došlo k uzavření jakýchsi neformálních dohod na "obchodní" bázi mezi kluby a problémovými fanoušky, kdy výměnou za materiální výhody od klubu (permanentky, bezpečnou pyrotechniku) byla ze strany fanoušků garantována absence takových činů, které klub poškozují na pokutách ČMFS, případně UEFA (např. vhazování předmětů na plochu). Morální aspekt podobných dohod je ovšem přinejmenším diskutabilní a ke zlepšení kultivovanosti prostředí na stadionech tyto dohody nepřispěly.

Pokud existují při ligových fotbalových klubech kluby fanoušků, soustřeďují se na organizační a obchodní činnost, pořádání zájezdů na hřiště soupeře apod., ne ale na výchovu nebo organizování volného času fanoušků. Existující fan kluby také nikde nesdružují fanoušky problémové a o nejmladší generaci příznivců se nikdo nestará.

Na fotbal přitom chodí stále více mladých dětí ve věku od 10 do 15 let. Pro řadu z nich je fandovství jedinou hodnotou, v prostředí fotbalových stadionů při utkáních hledají vzrušení, zábavu, kamarády, idoly a sebeuplatnění. Jako životní vzory zde mohou přijmout jak sportovní hvězdy, tak také tvrdé hooligans, kteří prostor k seberealizaci nabízejí bezprostředně. Za cílovou a potenciálně rizikovou skupinu pro sociální práci je třeba proto pokládat tyto děti, a to od nejmladších ročníků, kdy začnou projevovat o fotbal zájem.

Sociální práce zaměřená na cílovou skupinu dětí je prováděna na úrovni primární nespecifické nebo specifické prevence, případně i na úrovni prevence sekundární.

Do první skupiny lze zařadit následující opatření a aktivity:

  • začlenění tématu diváckého násilí do minimálních preventivních programů na školách. Kde tyto programy neprobíhají, provádět na téma násilí jednotlivé diskusní besedy a přednášky za účasti zajímavých osobností, hráčů, policistů, a to moderními formami s použitím videozáznamů, hraním rolí (např. "soud s násilníkem") s cílem posilování právního vědomí,
  • nabídku pravidelných volnočasových sportovních aktivit (kroužky kopané, malé a sálové kopané a dalších sportů),
  • organizování sportovních akcí pro žáky škol - neregistrované hráče, soutěže mezi třídami, školami, pouličními (pláckovými) týmy ( street fotbal) apod.

Za specifickou prevenci můžeme pokládat realizaci projektu JUNIOR FAN KLUBU.

Princip projektu je v hrubých obrysech následující:

  • Fotbalový klub zřídí pro dětské fanoušky klubovnu, která bude sloužit jako centrum využívání volného času i jako administrativní zázemí vznikajícího zájmového sdružení mladých fanoušků. Investiční náklady na vybudování (rekonstrukci) klubovny a náklady na její provoz ponese zřizovatel, tzn. fotbalový klub.
  • Vybavení klubovny a základní vybavení pro činnost bude pořízeno z příspěvku města, případně i ze státní dotace na Program prevence kriminality nebo z jiných dotačních titulů (např. dotační systém pro občanská sdružení při MŠMT). K základnímu vybavení se počítají oblíbené klubové herní prvky (šipky, stolní fotbal, kulečník), kvalitní video, knihovna, společenské hry, vybavení pro sportovní aktivity (míče, stolní tenis, příp. streetbalový koš apod.).
  • V první etapě bude klub fungovat obdobně jako nízkoprahová centra pro mládež, postupně se přemění (v důsledku propracovaného systému výhod pro členy) na klub s registrovaným členstvím. Propagace bude zaměřena na žáky 6. a 7. ročníků základních škol (např. při příležitosti uspořádání turnaje mezi školami nebo turnaje ve street fotbalu) informačními letáčky rozdávanými dětským návštěvníkům utkání zároveň se vstupenkami, informováním o existenci klubu při besedách na školách apod.
  • Pro vedení fan klubu mládeže se počítá se zřízením funkce "clubworkera" zajištěné zřizovatelem nebo zapojením sociálních asistentů města nebo městem podporovaných NNO. Na činnosti klubu se podílí pokud možno také vhodní dobrovolníci z řad dospělých příznivců - lídři pozitivního diváctví, funkcionáři, trenéři a hlavně také střídavě ligoví hráči, a to zejména při organizování sportovních aktivit.
  • Města se kromě finanční spoluúčasti na projektu a případným odborným zajištěním při vedení klubu mohou podílet na činnosti např. zvýhodněným poskytováním služeb městských zařízení a služeb pro organizované návštěvy členů klubu (např. plavecký bazén).

Cílem projektu v první etapě je oslovit kluky ve věku 8 až 12 let, kteří se zajímají o fotbal a fotbalové dění, ale nejsou přitom většinou nikde organizováni, a poskytnout jim klubové zázemí a pravidelný program během týdne. Postupně pozitivně svázat jednotlivce s fotbalovým klubem a jeho vztah ke klubu prohlubovat propracovaným motivačním systémem. Příklady klubových výhod: možnost užívat klubovnu, styk s hráči, přístup (omezený) do zázemí fotbalu, vstupenky zdarma nebo jen za symbolické vstupné, vlastní "chráněný" prostor v hledišti mimo sektory vlajkonošů, společné programy sportovní i jiné, možnost zahrát si někdy na ligové trávě apod.

Sociální asistence zajišťovaná osobou clubworkera bude pokrývat potřebu detekce a zprostředkovaně i řešení možných problémů dětí obdobně jako je tomu u nízkoprahových center. Předpokladem je spolupráce s rodiči a propojení na příslušně specializované instituce (K centrum, pedagogicko-psychologická poradna pro děti a mládež aj.).

Očekávané přínosy: realizace projektu nebo jeho variant dle nastíněného vzoru by měla přinést již v horizontu několika let prospěch především fotbalovým klubům. Vytvořením nového seskupení mladých fanoušků na principech pozitivního vztahu ke klubu a pozitivního diváctví, v souběhu se všemi dalšími preventivními i represivními opatřeními, by mělo přispět k větší sociální izolaci iniciátorů násilností a ke zlepšení atmosféry na stadionech. Ve vzdálenějším časovém horizontu potom k vytvoření nové generace stálých fanoušků. Participace státních institucí a obcí na projektu Junior fan klubů i na dalších aktivitách sociální prevence diváckého násilí vyjadřuje celospolečenský zájem na řešení tohoto fenoménu.

V rámci Programu prevence kriminality na místní úrovni byly v roce 2001 podpořeny projekty dětských fan klubů při ligových fotbalových klubech ve městech Opava a České Budějovice, a to shodně částkou 100 000 korun (na vybavení klubovny a na vybavení potřebami pro sportovní činnost). V roce 2002 byl podobný projekt podpořen v Olomouci.

Výhledy

V uplynulém období byla hlavní pozornost věnována následujícím oblastem:

  • podpora vzniku Národního fotbalového informačního centra na Policejním prezidiu,
  • mezinárodní spolupráce v rámci Rady Evropy i EU,
  • iniciace projektů sociální prevence,
  • zmapování stavu stadionů a iniciaci jejich dalšího zlepšování.

V následujícím období je třeba se zaměřit na:

  • realizaci mezinárodního semináře k pořadatelské službě,
  • podporu projektů sociální prevence,
  • přípravu věcného záměru zákona o sportovních utkáních.

Zdroj: zpracoval PhDr. Radim Bureš, OPK MV

Obrazek

z jujitsu.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář