LODGER
13. 5. 2006
jen zasvěcenému docvakne proč jsem lodger zařadila do hudby... je to úplně jednoduchý...lodger je hudební skupina dost lidí určitě viděla různý flash videa s panáčkem kterj se probíjí životem. ano to jsou lodger.
„Waking ten times to take a piss, you can taste the cancer in my morning kiss.“ To je přesně styl finského zpěváka a textaře jménem Teemu Merilä. To je také styl jeho kapely Lodger, jejich osobitých, neobvyklých klipů a jejich boje proti zákazu kouření v restauracích.
Skupina Lodger se skládá z (mimo Finsko) téměř neznámých pěti jmen Teemu Merilä (zpěv a kytara), Jyri Riikonen (klávesy), Hannes Häyhä (baskytara a animace), Antti Laari (bicí) a kytarista Panu Riikonen. Za kormidlem celého Lodgerovo vzniku stojí prvně jmenovaný Merilä, který tvoří texty a představuje hlavní pilíř celého Lodger kultu. A že to není jen tak obyčejný kult. Novináři se o ně nezajímají, fanynky neslintají nad jejich fotografiemi, hudební televize se neperou o jejich klipy, v rádiu neuslyšíte ani jeden jejich song. Přesto však mají Lodger dost silnou podporu nejen v jejich rodném Finsku, ale za i hranicemi.
Za tento úspěch Lodger vděčí převážně internetu a hlavně jejich tzv. „One-Eyed“ klipům, které tvoří basák Hannes Häyhä. Jedná se o flashové, jednoduchou technikou nakreslené klípky, v nichž jsou postavy zobrazeny s kulatou hlavou, zaoblenými končetinami a okem v podobě díry do oné kulaté hlavy. Skoro jako když si malé dítě hraje ve windowsovském kreslení. Klipy jsou to dost drsné a svérázné. Necenzurovaně zobrazují sex, násilí a jiné všední věci naší nevšední doby. A právě díky své svéráznosti jsou tak uznávané. Chlápek co v nich ztvárňuje hlavního hrdinu v každé situaci kouří a je buď ožralý nebo na tom pracuje. Vulgárnost a decentní úchylnost klipů zlehčuje stupidně geniální forma, v níž je vše nakresleno a posílá je tak do velmi vtipné roviny. Klip Dorsteps mimochodem vyhrál „nejlepší flash“ na Bradford Animation Festival.
Lodger se dali dohromady v roce 2002 s tím, že Merilä chtěl původně nahrát jen tří-songové demo. To se pod taktovkou Jyri Riikonena, který zároveň dělal producenta, podařilo, ale pánové se s Merilovo tvorbou tak sžili, že v projektu chtěli pokračovat. Pak Häyhä vytvořil klip na Doorsteps a další krátké klípky, které pojal převážně jako sprostou parodii na reklamy (God Has Rejected the Western World a 24h Candy Machina) a Lodger konečně začal pořádně dýchat. Za léto 2003 kapela vytvořila materiál na celou desku a té bylo v roce 2004 pod názvem Hi-Fi High Lights Down Low dopřáno vyjít. Její distribuce se do světa šířila z velké časti po internetu a největší reklamu jí dělaly klipy na Doorsteps a na další song I Love Death, který měl ohlas snad ještě větší než klip předchozí. Jen na stránkách Lodgeru se na toto video za tři měsíce podívalo přes dva milióny lidí.
Cinické a nihilistické. Tak je otitulována tvorba Lodgeru, zobrazující sex, drogy a násilí. Přesto jeho muzika je chytlavá, kytarová a pohodová. Texty mají svůj vtip a pro toho, kdo se nebojí vstřebat černý a občas dost drsný humor podkreslený lehkou melodií, je Lodger a jeho klipy přesně to pravé.
Za tento úspěch Lodger vděčí převážně internetu a hlavně jejich tzv. „One-Eyed“ klipům, které tvoří basák Hannes Häyhä. Jedná se o flashové, jednoduchou technikou nakreslené klípky, v nichž jsou postavy zobrazeny s kulatou hlavou, zaoblenými končetinami a okem v podobě díry do oné kulaté hlavy. Skoro jako když si malé dítě hraje ve windowsovském kreslení. Klipy jsou to dost drsné a svérázné. Necenzurovaně zobrazují sex, násilí a jiné všední věci naší nevšední doby. A právě díky své svéráznosti jsou tak uznávané. Chlápek co v nich ztvárňuje hlavního hrdinu v každé situaci kouří a je buď ožralý nebo na tom pracuje. Vulgárnost a decentní úchylnost klipů zlehčuje stupidně geniální forma, v níž je vše nakresleno a posílá je tak do velmi vtipné roviny. Klip Dorsteps mimochodem vyhrál „nejlepší flash“ na Bradford Animation Festival.
Lodger se dali dohromady v roce 2002 s tím, že Merilä chtěl původně nahrát jen tří-songové demo. To se pod taktovkou Jyri Riikonena, který zároveň dělal producenta, podařilo, ale pánové se s Merilovo tvorbou tak sžili, že v projektu chtěli pokračovat. Pak Häyhä vytvořil klip na Doorsteps a další krátké klípky, které pojal převážně jako sprostou parodii na reklamy (God Has Rejected the Western World a 24h Candy Machina) a Lodger konečně začal pořádně dýchat. Za léto 2003 kapela vytvořila materiál na celou desku a té bylo v roce 2004 pod názvem Hi-Fi High Lights Down Low dopřáno vyjít. Její distribuce se do světa šířila z velké časti po internetu a největší reklamu jí dělaly klipy na Doorsteps a na další song I Love Death, který měl ohlas snad ještě větší než klip předchozí. Jen na stránkách Lodgeru se na toto video za tři měsíce podívalo přes dva milióny lidí.
Cinické a nihilistické. Tak je otitulována tvorba Lodgeru, zobrazující sex, drogy a násilí. Přesto jeho muzika je chytlavá, kytarová a pohodová. Texty mají svůj vtip a pro toho, kdo se nebojí vstřebat černý a občas dost drsný humor podkreslený lehkou melodií, je Lodger a jeho klipy přesně to pravé.
oficiální stránky: lodger.tv - na který rozhodně stojí za to mrknout
myspace.com/lodger
článek z: danmusic.cz
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář