černá vrána ze severu...
...přinášející smrt a zkázu
ale proč vlastně? samuel není zlý, nikdy nebyl, aspoň tak ho já cítím, když se setkáváme... samuelovi ublížila žena. stejně jako fraserovi. když se cítil vinen ze smrti frasera rozhodl se že nikdy nebude milovat, nebo to aspoň nedá najevo, aby si neublížil. nechtěl začít tu samou bolest jako fraser a přesto se stalo co by v žádným případě chvíli nikdy nečekal...
přišlo to jako blesk z čistého nebe. najednou jsem se objevila.seděl v nejlepší hospodě co kdy existovala, scházeli se zde podivné existence,ale tohle? měla jsem sametové vlasy a extravagantní vzhled, ne jako slečny, které dosud poznával. byla jsem štíhlá a vysoká s tajemným výrazem ve tváři. také jsem to neměla jednoduché, ale o samuelovi věděla, stejně tak jako to, že nebude dlouho trvat a potkáme se v Tunelu. to elitanee, ta mi to řekla a tak jsem neměla obavy z ničeho.
samuel mě poočku pozoroval, nedokázal se ubránit mému pohledu, můj dotyk mu doslova roztával kusy ledu, kterými se chtěl bránit proti lásce. nic nepomáhalo, jeho přesvědčení, vzpomínka na nešťastného frasera, vědomí o nepřekonatelné bolesti, nic. zamiloval se. dlouhý čas si to nechtěl připustit, ale myslel na mě každičkou vteřinu, když mě uviděl rozplýval se, připadala jsem mu jak černý anděl, ztělesnění krásy a když jsem ho políbila zapoměl na celý svět i Tunel. zapoměl na frasera i na tu bolest, chtěl být stále sní. začala jsem se mu vyhýbat. věděla jsem co samuel cítí a nechtěla mu ublížit, nepochopila, že tím jen upevním jeho lásku. snažila jsem se, aby na mě zapoměl, aby si už nikdy nevybavil mou tvář, mé polibky. udělala jsem proto se sebou hodně. postavu nemám jako dřív a vlasy jsem si taky ostříhala. jediný "člověk"na kterém ji někdy záleželo byl on.
jeden čas to vypadalo, že samuel pochopil co jsem pro něj chtěla udělat, že bysme si svou láskou ublížili. samuel mě jeden studený večer pozval do jednoho sklepa kde se scházela další existence. byla tam tma, mohuný řev, a spousta potácejících se lidí.dokud jsem neviděla samuelovu měla jsem hrozný strach, že se mi něco stane - nikomu přece neřekla kam jde - to dělávala víc než často. nenáviděla kontroly. jenže pak se ulekla ještě víc.
samuel se hádal s nádhernou dívkou - Minsanity. od prvního pohledu jsem ji musela nenávidět. párkrát už jsem o ní slyšela. nenáviděla jsem ji za to co dělá, že se sním baví, za její dlouhé, hebké vlasy, za krásnou tvář, nenáviděla jsem ji proto, že samuela sváděla, že si sním hrála. nechtěla jsem aby samuelovi některá z nich ublížila.nenáviděla jsem slečny až na lanet. byly sme si hrozně podobné a přesto tak vzdálené, proto si rozuměly.
nechala samuela, aby se zhroutil. minsanity se jen smála a smála.jak satanova kurva. jeji pronikavy smich mě dohaněl k šilenstvi. premýšlela jsem, jestli z ni vysaju krev, ale včas si uvědomila, že by jsem se mohla otrávit a tak si to rozmyslela. napadlo mě, že když budou přítelkyně možná nechá samuela na pokoji.ani se o nic nepokusila a minsanity doslova samuela a jukese vyhnala.
měla jsem o ně strach.samuel chtěl něco převrátného udělat a nechtěl mi říct o co šlo...jenže já ještě nemohla odejít za nimi...ne ještě ne. s minsanity jsem to vyřídila. a jim se naštestí nic nestalo. od tý doby je samuel jako vyměněnej. nevím jestli to udělalo tolik, ale po dlouhý době jsem viděla jak se v jeho smutné tváři objevil úsměv. úsměv pro mě, jako dík...
.jpg)
