továrna na zdraví
Nebo spíše panoptikum? Srdcemi bušelo v úších a nic jsem neslyšela. Celý svět se jakoby zpomalil a rozostřil... Paní kývající se naproti mně chodbou se podobala spíš... vzpomínala jsem co,nebo koho mi tolik připomíná...máňa, jo jasně, máňa, taková ta zvláštní pana – teda spíš dvě koule na sobě. V té spodní je pokud si doběře vzpomínám také jedna těžší kulička a když se máně ťukne do hlavy kýve se ze strany na stranu... ale nejsem tu proto, abych popisovala panenky. Tak tahle paní byla jako máňa. S tím rozdílem, že měla nohy. Byla hodně vysoká, myslím, že přes stoosmedesát centimetrů – odhala jsem to podle sebe, protože já mám stosedmdesátpět a ona byla ještě mnohem vyšší. Měla neuvěřitelně širokou pánev a k tomu až šíleně plandavé do červena barvené kalhoty. A jak se tak kývala ze strany na stranu proměnila se v mých očích v přesně tu máňu, kterou si pamatuju z dětství, s tím rozdílem, že v téhle přestavě měla mnohem menší hlavu. … další a další babky o berlích, další a další dědci podobající se tomu úchylnému rakušákovi, nebo dámy co si myslí, že ví úplně všechno a že když maj peníze na to aby si každý den na sebe patlaly tuny make-upu,stříhaly se jako dvacítky a nosily se – v lázních – na jehlách, že se znich ty dvacítky stanou. Ale přesto hučí do mladších že jim zasedávají místo... ještě první den jsem to brala jako podvod. Nechali mě tady a odjeli ať se poperu s tím kde co je, kdy co je a kde kdo je. Ou. Na pokoji jsem potkala nájemnici. Nebyla to ani stará babka, ani takhle ta postarší děvka, ale jako dáma mi připadala. Když jsem si druhý den vybalovala – opravdu sjem na to první den neměla ani pomyšlení objevila jsem jí v koupelně tak draou kosmetiku, že si místo toho koupit ut mou – mám jí na celý rok. Ještě že jsem sebou měla půjčenej počítač – díky ondrášku – a chytla v pokoji net přes wifi. Alespoň takhle utíkám mimo realitu tohohle ozdravného ústavu. V první řadě je nejlepší si zjistit kde co je. Vědět kde má budník vaše doktorka, kde jsou sestry u kterých se k ní objednáváte, nebo kde vám načasujou procedury je první den to nejdůležitější. Když doktorka odešle procedury a časovači vám upraví rozvrh, zjistíte, že budíček si musíte uspořádat ještě mnohem dříve než doma kdy vstáváte do práce. Ve čtvrt na osm být na snídani a v půl už sedět na sedačce před procedurou. Protože když vám to uteče, jsou sestry silně naštvané, protože se tu lidi střídaj jak na běžícím pásu a někam vás pak nacpat je celkem problém. Po první proceduře pak máte až do odpoledne volno, kde má tu druhou proceduru. A tímhle tempem to probíhá první týden. Druhý týden už je živější. První procedura se nemění. Opět je na půl osmou, pak je tak dvě a půl hodiny volno, pak druhá, třetí když začíná oběd, čvrtá hodinu po obědě a poslední dvě tak hodinu a půl od poslední. Zvláštní je že takhle je to načasované v prosinci, v době kdy se blíží uzavření lázní a nikdo se sem moc nežene... k popisu jednotlivýh procedur snad jen to – alespoň podle mého rozpisu – se plavky nosí pouze do bazénu a na cvičení do bazénu. Do veškerých koupelí a masáž se chodí na evu/adama, na elektra a lasery stačí pouze odhalit bolestivé místo – v mém případě bederní páteř. A na fysioterapii se svlékám do spodního prádla. A cože je to suchý ovin? Po čtvrthodině válejíc se v cca 40°c vodě/bahně (po něm následuje sprcha) si lehnete – stále mokří - na léhátko a sestra udělá „pryznic“ zabalí vás do prostěradla podloženém igelitem a dekou...
probuzení motýla. Ano, přesně tak mi to přijde, když se rozbalím po čtvrthodině co jsem se zahřívala pod dekou. Občas nevím zda-li ta voda co mám an sobě je ještě z koupele, nebo jestli už je to pot. A pak můžete odejit dveřmi v kabince. Vyjímku zase tvoří slatiny, protože se prostěradlo odnáší k příjmu, kde si převezmete kartu a prostěradlo hodíte do skříně s dírou jako na kadibudce nejspíš do prádelny, kde ho vyperou, vymandlujou a připraví pro dalšího... mě hodně pomáhá teplo, takže tyhle koupele jsou ideální.
Jídlo.jako příspěvkáč sedím v jídelně s komplexákama, takže možnost švédských stolů a výběru ze šesti jídel se mi vyhla. Ale na druhou stranu možná dobře, stejně bych se nestíhala najíst, kvůli programu. Slečny hodí na stůl vizitku s výběrem ze čtyř jídel na určitý den a když si nestihnete vybrat do karty, jíte prostě jedničku – můj případ (ne že bych nestihla, ale nově příchozí si nestihne vybrat dopředu, když tam nebyl) a tak jsem jedla tři dny jedničku, tři dny to znamenalo něco s rýží. Jinak na to kolik je tu lidí vaří celkem dobře. Výhrady jsem zatím měla jen dvakrát – u svíčkové se sekanou – to jsem ani nevěděla co jím a u smaženého kapra, ve kterém bylo slisované maso ze všeho možného, ale jako kapra jsem v tom neviděla...
paní z pokoje mi utekla za tři dny a od té doby jsem tu sama. Televizi můžu pouštět kdy chci, jaký program chci, hudbu si můžu pouštět jak chci a od slečny pokojské mám půjčenou konvici takže mám i kávu kdy chci. Takhle si jen musím hlídat kdy mám kde být a snažit se chodit včas... město? Město znám. Byli jsme tu s rodiči asi před deseti lety. Pamatuji si jak jsme na světě jedli meloun koupenou lžící z tescoma prodejny a čekali na zatmění slunce. Takže v dnešních dnech jen hledám restauraci. Teda, abychom si si rozuměli. Hledám klasickou hospodu. Objevili jsme pivnici u báby a dnes prý vyrazíme do něčeho nového... jinak jako každé lázeňské město, vše je tak o půlku dražší než jinde a tak to chce hodně přemýšlet nad tím co kupovat a co ne...když bych si měla vybrat zda-li bych radši chodila do školy nebo byla tady. Momentálně by zvítězila škola. Tady mě všechno bolí a v zásadě nemám co dělat. Pokud mi to opravdu pomůže tak jistě ty lázně. … ale školu si ještě nějakou chvilku užiju... =o)