omluva
co vlastně je omluva? lítost nad věcí, kterou jsme neudělali, nebo naopak udělali a litujeme toho? tak či onak, by nás k umřímné omluvě mělo vést to, že nás to mrzí a ne jen nad něčím mávnout a číct sorry, mnohdy netušíme co jsme druhé osobě způsobili...
pro přiblížení...:možná je to tím, že jana má tátu v chorvatsku, nebo ne, ale na základce se jí říkalo kachna, víte, když máte problém s nosohltanem (nebo s čím to vlastně je) a "huhláte" a navíc přišla ve čtvrté třídě..., mno výsledek byl, že jana byla terčem narážek našeho třídního "borce" a já ze začátku taky nebyla zrovna "in" - ten kdo mě zná ví co myslím a jinak se v tom pitvat nechci. začly sme se bavit a začly flámy až do noci, hafec poznámek za drzosti a to typický nakupování atd atd. od střední jsme se dlouho neviděly až pak nějak sme se potkaly, vyměnily čísla (teda jana mi dala svý - já mám to samý už šest let) a začly chodit po hospodách... dost mě, jo popravdě vyděsil její novej život, jana nikdy nekouřila, nechlastala a tak a teď naprostej obrat... kdybych nad tím jen mávla rukou asi by se nic tak tragickýho nestalo... jenže já je zlila jak dobytek (ale to mě v žádným případě neomlouvá) a pustila si hubu na špacír, chápu jí, že je naštvaná a uvědomuju si svou chybu a proto chci, aspoň tímto způsobem vyjídřit to, že mě to mrzí, když mě ona neposlouchá...janio - je mi to líto...
everybody's broken...bon jovi - mělas je ráda
