člověk je obětí prostředí,které odmítá pochopit jeho duši
začíná mě bolet hlava...přemýšlím z čeho. dneska mám totiž extrémě moc možností. možná z toho, že se mi horečka zas nebezpečně přibližuje k číslu 39, nikdy mi to číslo nevadilo, vlastně jsem se o něj nikdy ani moc nezajímala, ale teď ho fakt začínám nenávidět a ty doktory taky. zas mi dali antibiotika co nezabíraj, ani už nepočítám pokolikátý se sekli. uvidíme kdy se seknou naposledy. možná z těch tun kofeinu a teinu z hektolitrů černýho čaje do sem do sebe za celou noc nalila, protože sem zas nemohla spát. kdo by se divil, když sem prospala celý odpoledne?! nebo prostě jen z těch keců okolo. ty se neozveš, ty vůbec nemáš čas, tys mi sekla s telefonem, kdy se hodláš učit, když lítáš celý dny venku = po hospodách, kdy konečeně přebereš ségře tu skříň... x ... kdy už konečně sklapnete a necháte mě na pokoji? co kdyby jste se o to taky trochu starali vy? zákon padajícího hovna: jednomu se do nečeho nechce, hodí to na menšího, ten na menšího a tak dále až to ten nejmenší musí udělat. sice nejsem nejmenší ale u nás v rodině tohle pravidlo platí víc než stoprocentně a tak klasicky všechno odřu. to by nevadilo,ale těch keců okolo brrrr...
co kdyby lidi na sebe byli alespoň jeden den milí a hodní a nechali by ostatním klid a pokoj na duši?